Zpívající věže

V rámci podpory české literatury jsem se rozhodla upozornit na sborník Zpívající věže, který je výsledkem stejnojmenné soutěže.

Jitka Ládrová jako pořadatelka soutěže a zároveň editorka sborníku sestavila knihu ze sedmi českých a slovenských povídek, které vyprávějí příběhy o Zpívajících věžích, jež byly postaveny ve Světě Nejmocnějších, aby bránily obyvatelstvo před mořským netvorem. Některé povídky tak navazují na příběhy z tohoto světa, jiné pouze využívají jeho kulisy pro vlastní vyprávění.

---

Jela Abasová – pokaždé jinak

Jedna povídka Jely Abasové sborník otvírá, další jej uzavírá. Ta první – Novicka – se soustředí na osudy dívky, které sebrali trůn a uzamkli ji do kláštera; povídka Čo patrí moru pak vypráví příběh chlapce, který se neraduje z melodie Zpívajících věží, ale naopak ji nenávidí. Oba příběhy, každý jinak, staví své hrdiny do vyděděnecké pozice a nutí je se s ní vyrovnávat.

 Povídka Čo patrí moru zvítězila v celé soutěži a stejně jako porotu i mě zaujala víc. Byla plná tajemství, vnitřních i rodinných konfliktů a nezodpovězených otázek, které sebou život přináší.

Pravda, která není tak úplně pravdou

Věra Mertlíková přispěla do sborníku povídkou Pravda o strážci z Hoganova přístavu, která si pohrává s myšlenkou, co se stane, když se vlivem katastrofy propletou příběhy dvou kultur a ukážou tak, že některé legendy mají blízko ke skutečnosti a jiné jsou naopak úplné nesmysly.

Příběh plyne neskutečně rychle a ve chvíli, kdy už si čtenář myslí, že se dostal na pomyslný vrchol zápletky, vygraduje dějová linka znovu. Napětí, co bude dál, žene čtenáře číst stránku za stránkou, dokud se nedozví pravdu o první Strážkyni. Máme tomu ale věřit? Co když jsou to jenom povídačky?

O chlapci, který se možná neměl narodit

Posledný bastard Erika Kováče je nejdelší povídkou ve sborníku a jisté zkrácení by mu jistě prospělo, protože děj se trošku zbytečně vleče. Určitá inspirace dílem G. R. R. Martina, kterou jsem z textu alespoň já cítila, však možná svádí k rozvláčnosti.

 Příběh nás zavádí na drsný sever, kde nic, ale opravdu nic není tak, jak se zdá. Navzdory autorově nezkušenosti, o níž se zmiňuje editorka, povídka obsahuje několik silných momentů. Sráží ji však množství nezodpovězených otázek, které spolu s neuzavřeným koncem působí, jako by příběh měl snad pokračovat, a nepříjemná roztříštěná perspektiva vyprávění.

Cesta poznání, která lehce mate

Patricie Koudelková přispěla svým dílkem Cesta poznání. Ocenila jsem především dobře vybarvenou atmosféru, která čtenáře okamžitě vtáhne. Dějová linka ubíhá plynule k cíli a nenechá svého čtenáře ani oddechnout, ani ho neužene.

Tím, že povídka navazuje na jiné příběhy ze Světa Nejmocnějších se však stává pro čtenáře neznalého souvislostí trochu záhadnou. Po dočtení příběhu jsem měla pocit, že mi něco zásadního uniklo. Povídce by proto možná prospělo více informací, která by čtenáře nenechaly tápat.

O lovci lidí, který zachraňuje životy

Asi nejvýraznější povídkou ve sborníku pro mě byl Ptáčník Venduly Brunhoferové. Bývalý lovec lidí, který už nechce zabíjet, je vtažen do intrik, jimž se snažil vyhýbat, a nucen postavit se čelem nadcházející katastrofě.

Vlastně ani nevím, čím si mě tak získala. Možná příjemnou atmosférou, možná tím, že je to velký příběh, který se ale nijak nevnucuje a na nic si nehraje. Obzvlášť mě zaujal konec, který působí efektně, ale nesnaží se být bombastický.

 Jednotlivé postavy mi přirostly k srdci a líbily se mi detaily v jejich chování, které je učinily realistickými.

Povídka, která není tak úplně povídkou

Sto slov, která vypoví příběh celé éry.

Mezi dlouhými povídkami plnými propletených vztahů a složitých zápletek, je drabble Pavla Koudelky příjemným osvěžením.

Jedná se o uzavřený celek, jenž nutí k zamyšlení, nese důraznou výpověď a každé slovo má svou váhu.

Další příjemné překvapení.

*

Sečteno podtrženo kniha určitě stojí za pozornost – nejen kvůli dobrým textům, ale i díky originálním ilustracím.

Je to tenký sborník, který člověk přečte za jeden delší večer, ale je nabitý příběhy, z nichž alespoň některé uvíznou v paměti a možná že za čas donutí čtenáře, aby se podíval, kam se talentovaní autoři posunuli.

http://www.straky.cz/katalog.aspx?Action=Book&BookID=277

http://blog.ladrova.cz/